Úterý, 3.únor 2010

15. ledna uplynulo přesně 11 let ode dne, kdy bylo ve vesnici Račak na Kosovu a Metohiji nalezeno 45 těl Albánců, z jejichž zabití mise OBSE bez důkazů obvinila srbské bezpečnostní síly. Tato událost měla osudový vliv na rozhodnutí bombardovat SR Jugoslávii a to i přesto, že nikdy nebylo potvrzeno, že zde došlo k masakru civilních obyvatel.

Srbská policie se 15. ledna 1999 střetla s albánskými extremisty v obci Račak u Štimlje, za což byla obviněna z „masakru nevinných civilních obyvatel“.

Všechny zprávy ze srbské strany hovořily o tom, že v Račaku zahynuli albánští teroristé, avšak na západě byla tato událost označena jako zločin na civilním obyvatelstvu a posloužila jako výmluva pro bombardování ze strany NATO, které začalo koncem března r. 1999.

Pravda o Račaku zůstala světové veřejnosti utajena. Především proto, že kompletní zpráva z vyšetřování expertního týmu Evropské unie, doručená tehdejšímu předsednictvu v Bonnu, nikdy nebyla zveřejněna. Výsledky vyšetřování musely být, podle domácích analytiků, utajeny, protože se nehodily k propagaci cílů západních vlád, které nehodlají ustoupit od politiky odtržení Kosova a Metohije od Srbska.

Podle vyjádření vyšetřující soudkyně Danice Marinkovićové, která taktéž provedla vyšetřování v Račaku, bylo tehdy zjištěno, že zde k masakru nedošlo a mrtvými nejsou nevinní albánští civilisté, nýbrž příslušníci UČK. Existuje o tom objemný důkazní materiál s fotografiemi a množství zbraní nalezených ve vesnici.

“Případ Račak“ byl vykonstruován v době, kdy se rozhovory v Rambouillet ocitly v krizi, protože Srbsko nepřistoupilo na zavedení určitého druhu protektorátu západní vojenské aliance nad svým územím.

Klíčovou roli pak sehrál tehdejší šéf mise OBSE (Organizace spolupráci a bezpečnost v Evropě) Wiliam Walker, který, nečekajíce na výsledky vyšetřování odborných týmů vyslaných ze 3 zemí, před kamerami světových médií ihned obvinil srbské síly z “masakru“ 45 nevinných albánských civilistů.

Cílem bylo zajistit souhlas světové veřejnosti a přesvědčit zatím nerozhodné západní vlády k agresi proti Jugoslávii, která byla zahájena 24. března, bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN.

Mezitím však tři skupiny forenzních vyšetřovatelů - jugoslávská, běloruská a finská - zjistily, že na tělech mrtvých Albánců z Račaku se nacházejí pouze rány ze střelných zbraní vypálené z dálky. Na rukou 37 ze 40 těl byly metodou parafínových rukavic objeveny částice střelného prachu, což je důkaz, že mrtví bezprostředně před smrtí používali střelné zbraně, tedy se zúčastnili boje.

Vedoucí finského týmu patologů, genetička Helena Rantaová, v předvečer bombardování podpořila Walkerovu verzi o “vraždění civilistů“ s tím, že jde o její osobní závěr. Na této verzi byla založena i část obžaloby proti představitelům srbského státu, armády a policie.

Po předložení důkazů Slobodana Miloševiće před Haagským tribunálem o tom, že v Račaku byly svedeny boje proti albánským teroristům a mrtví byli příslušníky ilegální UČK, byl tento případ z obžaloby proti generálům Nebojšovi Pavkovićovi, Vladimiru Lazarevićovi a dalším vymazán.

Bombardování SR Jugoslávie, které trvalo 78 dní, bylo ukončeno 10. června 1999 přijetím Rezoluce 1244 RB OSN a podepsáním Kumanovské dohody, kterou vládu na Kosmetu převzala mezinárodní vojenská správa. Při agresi NATO zahynulo několik tisíc lidí, většinou civilistů.

Dočasná vláda na Kosovu a Metochii jednostranně vyhlásila nezávislost 17. února 2008.

V současné době Mezinárodní soud v Haagu rozhoduje v otázce legálnosti jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova a Metochie. Žádost o projednání podala Generální rada OSN na podnět Srbska.

Zdroj: Tanjug, přeložila Lucie Nováková